O mně

Martin Charvát

Jako primátor města Pardubice pro vás pracuji již téměř čtyři roky. Při nástupu do úřadu jsem si vytyčil jasné cíle. Ty vyplývaly z potřeb města a jeho občanů a také z mých vizí, názorů a slibů, které jsem před volbami dal voličům. Prosadit všechny vize však není jednoduché. Funkce primátora není vláda jednoho muže. Dosahování cílů je ve většině případů dlouhá cesta plná legislativních překážek, koaličních kompromisů a opozičních ústupků. I přesto však mohu říci, že jsem pevně přesvědčen, že se nám daří naplňovat stanovené cíle. Úspěšně jsme dokončili zděděné projekty minulého vedení města. A nutno přiznat, že některé z nich nebyly dědictvím nejlepším (rekonstrukce třídy Míru a Tyršových sadů). Sami jsme se pak zasadili o některé zásadní projekty, které jsou buď již dokončeny, nebo mají zdárně nakročeno k realizaci. Například rekonstrukce přednádraží, výstavba letištního terminálu Jana Kašpara, prosazení rekonstrukce Letního stadionu, zahájení projektu revitalizace a rozšíření sportovního areálu na Dukle, Centrální polytechnické dílny v Automatických mlýnech, terminál pro regionální autobusovou dopravu Terminál B s lávkou na Duklu. Spuštění projektu startovacího bydlení, výstavba cyklostezek, opravy chodníků a infrastruktury, opravy a modernizace základních škol a školek a mnoho dalších. Pardubice jsou velmi dobrým místem pro život a spokojenost občanů je naším prioritním cílem do budoucna. Je to i vizitka naší dosavadní práce ve vedení města.


Obyvatel Pardubic a občan

Pardubice jsem si vybral jako místo pro život své rodiny a budoucnost svých dětí. Pardubice mě zaujaly a okouzlily. Mám je moc rád. Narodil jsem se v Kolíně a prožil tam část svého života. Když bylo jasné, že moje pracovní aktivity povedou na východ Čech, strávil jsem společně se svojí manželkou (tehdy přítelkyní) několik dní v Hradci Králové a několik dní v Pardubicích. Poté jsme se oba dva naprosto spontánně, přesto jasně shodli, že Pardubice jsou naší „srdcovkou“, že je to to místo, kde chceme žít a mít rodinu. Vnímám krásy historického centra, symbiózu staré zástavby a té novodobé. Navíc doufám, že stejně jako já cítíte, že Pardubice jsou dobrým místem pro život. Poskytují práci, nabízejí mnoho příležitostí pro aktivní odpočinek, sport, kulturu, relaxaci i zábavu.

Jsem přesvědčen, že být občanem daného územního celku – ať už státu, kraje nebo města znamená, že se budu zajímat o dění kolem sebe. Když se mi nebude ve správě věcí veřejných cokoliv líbit, nebudu jen nespokojeně brblat u piva, ale budu se snažit, aby byl můj hlas slyšet. Budu se snažit změnit to, co změnit můžu. Být zodpovědným občanem znamená, že se budu snažit zapojit se do správy věcí veřejných, tedy do správy města či jeho obvodu. Tím nejjednodušším je být v kontaktu se zvoleným zástupcem samosprávy. A mě názory vás, občanů a obyvatelů Pardubic zajímají.

Politik

O politickou situaci doma i ve světě jsem se zajímal od svých studijních let. Rád vzpomínám na dlouhé a mnohdy vzrušené debaty o politice se svým tátou. Vždy jsem inklinoval k pravici, pravému středu. V roce 2011 jsem vstoupil do ODS, jejíž předsedou byl čerstvě Petr Nečas a já měl pocit, že s ním přišel čas změny, reformy zkostnatělé „modré“ strany. Necelé dva roky, jsem byl přesvědčen, že půjde stranu reformovat, že půjde změnit to, co se mi nelíbí a co jsem kritizoval. Když dlouho zůstávalo jen u řečí a vlak ODS jel stále ve starých kolejích klientelismu a zvláštních dohod a vazeb, stranu jsem opustil. Tou dobou už na politické scéně bylo nové hnutí – ANO 2011. Jeho program, teze a zásady mě oslovily. Členem hnutí ANO 2011 jsem se stal na jaře 2014.

Při kampani před komunálními volbami v roce 2014 se jako žiletka do mysli mnohých zařízl slogan „nekecáme, makáme“. Ať si o něm myslíte cokoliv, já se jím řídím. Efektivnější, než 3 porady, je půlhodina intenzivní práce. Tím se řídím i nyní, když jsem „politik“. Nemám rád prázdná slova, nemám rád nabubřelá gesta. Mám rád jasné cíle, úkoly a cesty, vedoucí k jejich plnění.

Především komunální politiku vnímám jako službu – slaďování zájmů mnoha zájmových skupin na jednom, relativně malém, území. Jde o stanovení dlouhodobého strategického rozvoje, o definování krátkodobých cílů a určení priorit – to především ve vazbě na finanční prostředky. Jde o poznávání potřeb obyvatel našeho města a o maximální snahu vyjít jim vstříc.

Jsme politik tradiční, liberální, demokratický. Mám rád pravidla, tradice.

Otec, manžel a člověk jako každý jiný

Otec a manžel. Nejkrásnější a nejzodpovědnější role v životě. Rodina je pro mě tím nejdůležitějším. Jsem táta dvou synů. Troufám si říci, že jsem otec milující, starostlivý, vychovávající i přiměřeně přísný. Úkolem každého rodiče je dětskou duši opečovávat, opatrovat, vychovávat a vzdělávat, směrovat jí tím správným směrem. Říká se, že stromek se má ohýbat, dokud je mladý. Nechci svoje syny ohýbat, ale skutečně nasměrovávat. Naroubovat jim takové vlastnosti, aby prožili dobrý a šťastný život. Aby se za svoje chování a rozhodnutí nemuseli nikdy stydět.

Mám tu možnost podílet se aktivně na vývoji tohoto města. Kvalita života v tomto městě a její budoucnost a je budoucností i pro mou rodinu a mé syny. To je pro mne velkým závazkem jako otce a jako primátora města Pardubic.

Možná by stačilo uvést, že jsem vodnář a celkem to sedí . Ale vážně. Myslím, že jsem normální chlap, mám rád svoji rodinu, místo, kde žiju. Nejsem puntičkář, ale mám rád přesnost. Chci, aby se věci dotahovaly do konce. Jsem zvyklý pracovat, udělat maximum pro splnění vytyčeného cíle. A to očekávám i od svého okolí. Jsem technik, platí na mě řeč čísel.  Nejlepší relaxace je rodina, sport a někdy i sklenka vína s přáteli. Mám rád humor, pokud možno inteligentní. Prostě jsem normální chlap.

Narodil jsem se v únoru 1973 v Kolíně. Po absolvování základní školy a gymnázia v Českém Brodě, jsem začal studovat na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Již během studií jsem začal pracovat pro stavební firmy, kde jsem si vyzkoušel řadu profesí. Ještě před ukončením inženýrského studia přišla šance, která se neodmítá – pracovat ve vedoucí pozici pro jednu z nejvýznamnějších stavebních firem. Na pozici výrobního ředitele jsem pak pracoval v několika stavebních firmách. V roce 2011 jsem se stal ředitelem Městského rozvojového fondu Pardubice, a.s. Primátorem statutárního města Pardubice jsem byl zvolen 21. listopadu 2014. Jsem ženatý, s manželkou Šárkou, jak jsem již uvedl, máme dva syny.

Sportovec

Jsem sportovec tělem i duší. Je to ten nejlepší způsob relaxace. Sport mě naučil prohry přijímat hrdě, vítězství naopak s pokorou. Miluju hokej, stejně jako projížďky na kole nebo in-line bruslích. A když je to ve společnosti rodiny, zážitek je dvojnásobný. Pardubice a okolí nabízí skvělé podmínky pro rodinné sportovní aktivity.

Pardubický hokej je téma samo osobě. Mám tu čest podílet se v současné době na jeho fungování. Snad každý z Pardubic sleduje či alespoň okrajově vnímá minulost, současnost i budoucnost pardubického hokeje. Prožili jsme slavné časy i ty méně slavné a úspěšné. A právě když jsme stáli v roce 2017 v baráži před nebezpečnou možností vyřazení klubu z extraligové soutěže, jsem se rozhodl o riskantní a v mnoha očích nepopulární krok. Za podpory zastupitelů jsme jako město vstoupili do pardubického hokeje. S odstupem času je tento vstup odborníky hodnocen kladně a výsledky letošní sezony (2018) tomu odpovídají. Jsem rád, že jsem byl z pozice primátora jedním z tvůrců myšlenky záchrany pardubického hokeje a součástí jejího naplnění. Držme proto dál palce pardubickým hokejistům v cestě za úspěchy našeho „rodinného stříbra“. Ale Pardubice, to není jen hokej. I proto jsem rád, že jsem mohl stát na startu takových významných projektů jako je rekonstrukce letního fotbalového stadionu, modernizace sportovního areálu Dukla sportovní či rozšíření aquacentra o nový 25ti metrový bazén.

Fanoušek kultury

Naše město vnímám jako významné centrum kultury a těší mě, že město je zřizovatelem významných kulturních institucí. Mezi nejvýznamnější a nejvýraznější zcela jistě patří Východočeské divadlo Pardubice a Komorní filharmonie. Nesmím zapomenout ani na Centrum pro otevřenou kulturu. Kromě kultury profesionální je v našem městě množství subjektů a institucí pro kulturu zájmovou, amatérskou. Ale slovo amatérská nevnímám negativně. Mnohé amatérské spolky a uskupení svými výkony dosahují profesionálních kvalit. Vždy mě těší, když při akci Zrcadlo umění vidím, jaké množství dětí a mladých lidí se zabývá různými odvětvími kultury.

Dalším pokladem našeho města je Zámek a také Východočeská galerie.

Velmi mě těší záměr Pardubického kraje přestěhovat galerii do prostor Automatických mlýnů. Zároveň pomůžeme společně s krajem revitalizaci Domu hudby a jeho okolí.

Jako primátor tohoto města a stavař vidím určitý dluh vůči kultuře v našem městě, a proto jsem rád, že v rámci revitalizace Automatických mlýnů vznikne nová pardubická galerie. Současně vzniká i vize nové budovy Pardubické filharmonie za domem hudby či vize nového objektu ZUŠ v Polabinách na místě stávající školy Svítání, která se v budoucnu přestěhuje do rekonstruovaných prostor ZŠ v Klášterní ulici.